Zásluhou 6. hradeckého biskupa Jana Adama Vratislava z Mitrovic (1711-21) se významně změnila barokní tvář Hradce Králové. Přední architekt G. B. Santini dokončil a ovlivnil podobu biskupské rezidence, kanovnických domů, děkanství, semináře s kostelem sv. Jana Nepomuckého, zasloužil se o zbudování mariánského sloupu na náměstí, kaple sv. Klementa a o obnovu kostela sv. Antonína na Mýtském předměstí (Nový Hradec Králové).

Na místě bývalého hradu, sídla českých královen Elišky Rejčky a Elišky Pomořanské, který rozbořila r. 1423 husitská vojska, byl postaven renesanční purkrabský dům. Roku 1709 se tento prostor začal upravovat pro účely diecézního biskupského semináře. Byla vystavěna oratoř a položen základní kámen kostela sv. Jana Nepomuckého. V roce 1714 do ústavu přišli první seminaristé. Seminář fungoval až do roku 1950, kdy byl dle vládního nařízení uzavřen. Budova dále sloužila jako depozitář LF, později tyto prostory začala fakulta využívat jako knihovnu, která ve starých prostorách fungovala až do léta 2006.
Kostel sv. Jana Nepomuckého a bývalý kněžský seminář byl postaven v barokním slohu v letech 1709 -1721 staviteli Vojtěchem Schneiderem a Carlem Antoniem Canavellem podle návrhu Govani Santiniho. Kostel je situován k severu jako centrála na půdorysu kříže. Vstupnímu, bohatě zdobenému průčelí, jehož autorem je  František Kermer, dominuje socha sv. Jana Nepomuckého a bylo sem umístěno v r. 1776.  Interiér vyzdobili nástěnnými malbami mniši z pražského emauzského kláštera roku 1887. Při zachování některých interiérových prvků slouží bývalý kostel jako Městská hudební síň, v níž jsou instalovány varhany.