Opočno je starobylé místo, kudy již před tisícem let vedla obchodní stezka. Tehdy ji hlídalo pouze hradiště, které možná patřilo rodu Slavníkovců. V 11. století zde již stál knížecí hrad Přemyslovců. Prvním známým majitelem byl ve 14. století Mutina z rodu Drslaviců z Dobrušky, po něm vládl Sezema a dále Štěpán, oba ze stejného rodu. Půta z Častolovic koupil opočenské panství roku 1390, ale již na počátku 15. století zde vládl nejvyšší purkrabí Jan Krušina z Lichtenburka. V dobách husitských nepokojů Opočno držel Jan Městecký z Opočna, který nejdříve podporoval husity, ale později je zradil, a ti mu na oplátku rozbořili hrad. V dalších letech se na Opočně rychle střídali majitelé, jako byli Mikuláš Suchan z Libouně, Svojš ze Zahrádky, Jiří z Poděbrad, Vaněk z Valečova a po něm jeho synové a Jan z Kojanovic, od kterého Opočno odkoupil roku 1495 Mikuláš Trčka z Lípy, představitel jednoho z tehdy nejbohatších rodů české země. Jeho dědic Zdeněk Trčka začal s úpravou rozbořeného hradu a po něm pokračoval Vilém Trčka, který nechal vystavět nový renesanční zámek. Vilém Trčka zemřel roku 1569 a Opočno nakrátko získal rod Žerotínů. Dalším majitelem byl Jan Rudolf Trčka, který měl za ženu Marii Magdalenu, poddanými hanlivě přezdívanou "zlá Manda", jenž byla vzdělaná a schopná, ale zároveň krutá. Roku 1634 byl syn Jana Rudolfa, Adam Erdmann Trčka popraven za zradu v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna. Toho samého roku zemřel i Jan Rudolf Trčka a trčkovský majetek byl zkonfiskován. Opočenské panství připadlo italskému šlechtici Rudolfovi Colloredo - Wallsee, jenž byl důstojníkem císařské armády. Po něm od roku 1657 vládl na zámku jeho synovec Ludvík Colloredo, který byl královským komorníkem a státním radou. Dalším majitelem byl Jeroným Colloredo, nejvyšší zemský hejtman na Moravě, tajný rada a komoří. Po Jeronýmovi převzal Opočno Rudolf Josef Colloredo, místokancléř říše. Dále, na konci 18. století, zde vládl František I. de Paula Gundakar, který se oženil s Marií Isabelou z Mansfeldu, a tím se rodové jméno Colloredo rozšířilo na Colloredo-Mansfeld. V roce 1813, kdy už v Opočně vládl hrabě Rudolf Josef II. Colloredo-Mansfeld, se zde konalo diplomatické jednání proti napoleonské koalice, za přítomnosti ruského cara Alexandra a rakouského kancléře Metternicha. Dále Opočno zdědil František Gundakar II. a po něm Josef I. Colloredo-Mansfeld. Rod Colloredo-Mansfeld vlastnil opočenský zámek až do druhé světové války, během níž byl pod nacistickou správou. Po skončení války připadl zámek státu.
Renesanční zámek nad údolím Zlatého potoka stavěl český šlechtický rod Trčků z Lípy v průběhu druhé poloviny 16. stol. Velkorysost koncepce a značný rodový majetek byly předpokladem k výstavbě rozsáhlého areálu, rozvíjeného kolem hlavní zámecké budovy s třemi podlažími arkádových lodžií otevřených do obdélného nádvoří. Události třicetileté války, spolu s pronikáním nových společenských forem a stavebních slohů, ovlivnily vzhled i vlastnictví areálu. Pro Colloredo-Mannsfeldy se stala potřeba reprezentace hlavní silou ovlivňující dění v zámku. Interiéry byly upravovány v duchu evropského aristokratického prostředí, hospodářsky využívané údolí nahradil nově založený přírodně krajinářský park s romantickými stavbami. Přes veškeré změny, kterými zámecký areál prošel, si dodnes udržel obrovskou historickou a uměleckou hodnotu, ale i značné kouzlo a půvab.