V květnu roku 2013 jsem si udělal výšlap z Videlského sedla ke Švýcárně a zpět přes Malého děda, Černík a kolem Česnekového potoka. Při cestě jsem procházel přírodní rezervací Vysoký vodopád a z asfaltové cesty (cykl. stezka č.6154) jsem se v místě Nad vysokým vodopádem spustil lesními serpentinami kousek dolů. Bylo to jen pár zatáček na stezce plné kořenů, ale při pohledu zpátky na prudký svah (viz foto z 23.5.2013) jsem usoudil, že se tudy opravdu nemusím namáhavě vracet a stanovil jsem si lehčí úkol navštívit někdy Vysoký vodopád zespodu, od Bělé pod Pradědem. Až po čtyřech letech jsem tedy konečně letos už musel vidět ten nejvyšší vodopád Jeseníků. Cesta k němu proti proudu Studeného potoka je plná mokrých kamenných stezek a v některých místech i desítky metrů vedoucích přímo dnem bezejmenného potoka, obdobně studeného, jako ten, co teče vedle a má své jméno. Navíc prostředí lesa v údolí či roklině je hodně divoké a netknuté, není tedy divu, že v něm má příhodné životní podmínky také rys ostrovid.

Vlastní vysoký vodopád je skutečným přírodním monumentem i přes to, že jej povodeň v roce 1880 zkrátila na výšce. Ale veškerý dojem z divoké přírody naprosto kazí neskutečné množství kmenů, pařezů, větví a odřezků z těžby dřeva, kterou zde zanechali lesní dělníci. Obvzláště levý břeh vodopádu, zhruba od jeho středu až dolů k přechodové lávce, připomíná nevyřčenou, leč známou pravdu, že největšími nepřáteli lesa jsou lesníci, protože je to jejich nepříjemnost - práce. Nebo možná nerozumím tomu, že tyto hromady nesourodého dřeva jsou tam úmyslně naházeny, aby v divoké přírodě uměle vytvářely životní podmínky pro nějaké druhy brouků...