V pátek 13.května jsem měl v úmyslu poprvé protiproudně navštívit Javorový potok, který je jeden z mnoha přítoků Studeného potoka. Ovšem už stav místa u penzionu Eduard, kde se vlévá Studený potok do říčky Bělé, a kde parkuji dopravní prostředek, jasně ukazoval, že se zde nedávno odehrála hodně silná průtrž mračen. Dosavadní koryto bylo značně rozšířeno, odhalovalo kamenné poklady a síla proudu ubrala místnímu farmáři kus louky...Avšak na dalších stovkách metrů proti proudu bylo koryto Studeného potoka téměř nezměněné. Velká vodní smršť se však odehrála až dále asi tři kilometry proti proudu v roklině, pod Vysokým vodopádem. Tato místa jsem však navštívil až 30.května, zatím jsem o nich nic nevěděl. Nyní jsem měl úmysl poznat Javorový potok. Ale opět rána - jeho koryto bylo téměř neznatelné ve změti všeho možného, co se v lese  může nacházet a na tom všem nebylo vůbec nic ani pěkného a už vůbec nic fotogenického. Asi po 150 metrech lopotivé chůze po kamení a polámaných větvích jsem zjistil, že jsem vlastně ztratil byť jen proužek tekoucí vody a kam jsem dopředu dohlédnul byl jen zmar, žádný potok. Nemělo smysl pokračovat a domnívat se, že někde se objeví fotogenické bystřiny, či vodopádky jak je ukazují fotografie na mapy.cz. Lehkým  pravým obloukem jsem se odpoutal od kdysi potočního koryta a vrátil se k soutoku Studeného potoka a říčky Bělé. Nebyl už ani čas vystoupat k Vysokému vodopádu, nechal jsem si jej na 30.května a fotky jsou v této složce.