Na soutoku řek Labe a Ohře, v podhůří Českého středohoří, leží jedno z nejstarších a nejkrásnějších českých měst, kde byl Slovany vybudován mocný, raně středověký hrad, strážce kraje. Toto opevněné sídlo bylo jedno z nejvýznamnějších v Čechách. Lid, který zde žil, nazval kronikář Kosmas “Liutomerici”. K 31. květnu 993 je listinně doložena provincie litoměřická.

Roku 1057 zde byla knížetem Spytihněvem založena kapitula a kostel sv. Štěpána jako románská bazilika goticky přestavěná v polovině 14. století. V letech 1662–63 byla původní stavba zbořena a v letech 1663–70 postavena dnešní katedrála. Její hlavní stavitel není znám, pouze její dokončení provedl Domenico Orsi. Katedrála byla vysvěcena roku 1681. Varhany, umístěné v katedrále, se nacházejí ve starých rokokových skříních, kam je instalován nový elektromagnetický stroj od fy. Jehmlich v Drážďanech z r. 1942 - má 4 manuály, 56 registrů a 3944 píšťal.

Barokní katedrála, ani předchozí gotický chrám, neměly původně věž. Samostatnou věž mimo kostel začal stavět biskup Hugo hrabě Koenigsegg (1711-1720), ale stačil vybudovat jen 11 metrové základy, na něž postavili dřevěnou barokní zvonici. Až biskup Antonín L. Frind (1879-81), známý historik, vyvolal dostavbu věže, která byla vystavěna až v letech 1883-89 podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem. Na spojovacím oblouku mezi katedrálou a věží se nachází osobní znak 14. litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela. 

Ve věži jsou zavěšeny tři zvony. Nejmenší zvon, který se rozeznívá nejdříve, je dílem Gabriela Hillgera z Freibergu, který jej odlil v roce 1652. Při průměru věnce 62 cm je odhadovaná jeho hmotnost na 180 kg a nemá své jméno. Dva větší zvony, které se postupně přidají po nějaké chvíli, jsou dílem nezjištěného zvonaře a oba byly odlity ve stejném roce 1602. Menší je zasvěcen Panně Marii, a při průměru věnce 97 cm je jeho odhadovaná hmotnost 620 kg. Větší zvon je zasvěcen patronu litoměřické katedrály, sv. Štěpánovi a váží asi 1100 kg a  průměr věnce je 123 cm.

K zajímavostem města patří také jeho náměstí, které rozlohou cca 1,8 ha patří k největším v Čechách a svůj tvar získalo po roce 1228 za Přemysla Otakara I.

Velmi rozsáhlé je i podzemí města. Sklepy, někde i o třech podlažích, jsou propojeny sítí chodeb. Svou délkou cca 3 km patří k nejdelším v Čechách. Část tohoto podzemí, v délce 366 m, je zpřístupněna ve formě lapidária Okresního vlastivědného muzea.

Při příjezdu do města každého upoutají také městské hradby. Původní hradební systém byl vybudován v gotickém stylu za vlády Karla IV. Byl vybaven baštami, z nichž jedna sloužila jako vězeňská kaple, kde působil jako ministrant i později proslulý lupič Václav Babinský. Dnes je zde restaurace “Bašta”. Další z dochovaných bašt sloužila od poč. 18. století jako vězení a mučírna. Dnes je zde sídlo CHKO České středohoří. Dnešní obvod hradeb je dlouhý cca 1 800 m. Z městských bran, které byly čtyři, se nedochovala žádná. Byly zbořeny v souvislosti s novou výstavbou města v polovině 19. století.

V 16. století došlo k rozvoji renesančního stavitelství, které předurčilo stavební ráz města, přetrvávající do dnešní doby a které zde zanechalo velké množství stavebních památek. Představitelem tohoto stavitelství byl Ambrož Balli, jehož dílem je např. dům “U černého orla”. Dalším jeho dílem je i dům “Kalich” (dříve nazývaný “Pod bání”), přestavěný v letech 1560–70 pro místní patricijskou rodinu Mrázů z Milešovky. V 17. století byl dům zkonfiskován a přešel do majetku města. Bylo zde sídlo solního úřadu, jehož památku připomíná v podloubí zazděný znak rakouského mocnářství. Dnes je dům sídlem městského úřadu a městského informačního centra. Svůj název získal dům podle vyhlídkové věžice v podobě kalicha, jejíhož tvaru se často využívá jakožto symbolu města.

V polovině 17. století nastala doba velkolepé barokizace. Došlo k obnově domů, pobořených v době třicetileté války, ke slohové proměně stávajících objektů a výstavbě nových objektů. Nejvýznamnějšími staviteli byli Giulio Broggio (1628–1703) a jeho syn Octavio (1670–1742).

Na Dómském pahorku najdeme mimo katedrály sv. Štěpána také kapitulní konzistoř, kanovnické domky a biskupskou rezidenci, kde sídlí litoměřický biskup.

Velmi dobře zpracované materiály o histori Litoměřic, včetně popisů vývoje architektury, je možné najít na stránkách gymnázia Josefa Jungmanna:

http://www.gjj.cz/CZ/historie%20ltm.php